Přistání v Jerevanu bylo velmi hezké – poprvé jsem letěl přes den, tak jsem se mohl kochat krásným výhledem na Ararat, kolem kterého se přistává. Je to zvláštní, jak je to jediná velká hora v okolí, tak si člověk úplně umí představit, že na ní Noe opravdu přistál.
A taky je zvláštní, jak kdysi arménskou posvátnou horu Stalin věnoval jako dárek Turecku, takže dnes je pět kilometrů za hranicemi a z Arménie se dá jen přijet k jednomu starému klášteru a z ochozu se na Ararat dívat. Tedy pokud není v mracích, což je obvyklý standard…
 |
| Náměstí Republiky, pohled z terasy hotelu. Fontána je světelná a hudební, představení se směsí národních a mezinárodních hitů (zejména hitů našeho mládí) je v létě každý den od osmi do jedenácti večer a znovu a znovu přitahuje davy Arménců, korzujících v teplém večerním počasí. |
Dnes jsem měl ráno několik schůzek, je vtipné, že už mě zdraví jménem i vrátná v centrální bance. A odpoledne jsme měli prezentaci naší analýzy a dostal jsem několik pochval, tak snad bylo všechno správně… Večer jsme přejeli do hor do rekreačního (tedy oficiálně konferenčního) zařízení centrální banky, od zítřka je tedy seminář euro-asijské finanční iniciativy, dopoledne mě čeká velká, více než hodinová přednáška.
Večeře (pár lidí přijelo už dnes, zbytek zítra ráno) byla milá – spousta přípitků, naštěstí bylo i víno a nejen vodka, tak to šlo přežít. A nejhezčí chvíle byla, když jsme s polským kolegou zkoušeli vysvětlit jedné Američance, co to bylo Rádio Jerevan… Některé věci jsou asi nepřenositelné 🙂