Arménie uprostřed zimy, tentokráte na obrázcích

Povídání z cest je doufám zajímavé, ale obrázky jsou obrázky, takže tady je jich pár z Arménie – z Jerevanu i z našeho výletu mimo město.

Tentokráte jen obrázky a obrázky 🙂 

Náměstí Republiky, na kterém jsou především vládní budovy – 
toto je ministerstvo dopravy. Jinak většina budov v Jerevanu 
jsou hezké ukázky sovětské architektury v tom dobrém smyslu slova. 
Stejné náměstí, tentokrát náš hotel. Nasvícené mají všechno celou noc.
Ještě jednou stejné náměstí, toto je ministerstvo zahraničních věcí
– tedy zatím, protože budovu nedávno prodali a vznikne z ní hotel Kempinski. 

Vstupní brána do Mother Cathedral of Holy Etchmiadzin 
(v arménštině Մայր Տաճար Սուրբ Էջմիածին), 
nejstaršího chrámu v Arménii, ze 4. století.
Je to poměrně velký komplex se spoustou budov.
Sídlí tady i arménský patriarcha a nechýbí ani klášter. 

A protože původní klášter nestačil zájmu po vyhlášení 
samostatnosti Arménie a obnovení náboženské svobody, 
vyrostl v komplexu i nový klášter. 

Původní katedrála, dodnes používaná. 
Protože starý kostel je pořád plný, tak vedle něj vyrostla nová budova, 
postavená speciálně pro křty. A před ní je památník obětem genocidy 
Arménů v Turecku, postavený na 50. výročí masakru v roce 1965.

Katedrála je pořád plná, bohoslužby jsou několikrát denně. 

Zvonice a vstup do katedrály. 

Náhrobek před kostelem s ukázkou písma, které se 
od svého vytvoření dodnes nezměnilo, pouze k původním 36 písmenům 
přidali dvě další, O a F. Zatímco pro přidání „O“ bylo hodně důvodů, 
„F“ přidali speciálně kvůli slovu fotbal.

Bájný Ararat s Noemovou archou, bohužel skoro celý v mracích. A mimochodem, 
Ararat je v Turecku, 5 km od hranic Arménie a 7 km od hranic Íránu.
A tohle je klášter Khor Virap (v arménštině Խոր Վիրապ, což znamená 
hluboká jáma nebo hluboká studna). Jméno je odvozeno od toho, že zde byl 
v hluboké jámě (nad kterou dnes stojí kostel) 13 let vězněn Grigor Lusavorich, 
který později obrátil na víru vládce Arménie a byl kanonizován jako svatý Jiří Iluminátor. 

Chrám je dodnes hojně využíván a je to nejčastěji navštěvované poutní místo v Arménii. 
Takto vypadá vchod do podzemí, kde byl Grigor Lusarovich vězněn.
A takto vypadá interiér kostela. 

Samozřejmě nechybí spousty svíček. Zatímco ve většině chrámů 
se zapichují do písku, tady je ještě nad pískem vrstva vody. 

Tohle bohužel není má fotka, ale přidávám ji pro představu, 
jak by to vypadalo, kdyby nebyl Ararat za mraky. 

Takhle smutně tady vypadá krajina v zimě, ale jinak je prý 
velmi pěkná, je tady spousta vinic a polí. Jaru Arméni poeticky říkají 
beautiful season a podzimu, kdy je sklizeň a zabíjejí se zvířata, tasty season